Rovnátka, docela hustá investice do úsměvu, a nebo nutnost?

Na jedné z pravidelných kontrol u zubaře jsme byli se synem přesměrováni do ortodontické laboratoře. „Váš syn má vpáčené stoličky a taky to patro by to chtělo srovnat, protože skus není v pořádku“, dozvěděli jsme se. A taky to, že léčba bude stát okolo 50 až 65 tisíc.

To jako vážně?

Normální člověk začne zvažovat, zda je taková investice opravdu nutná. Synu, budeš se muset živit rukama, nebo hlavou, úsměvem rozhodně ne. Chvíli přemýšlíte, zda by ideální profesí pro vaše dítě nebyl třeba telefonista, herec černého divadla nebo hokejista. Jeden dobře mířený puk a je po problému.

Pak začne hlodat červíček. No jo, ale co ten skus, nezadělávám puberťákovi na zdravotní problém? Nezničím mu úspěšnou kariéru zpěváka v La Scala?

A tak začnete škudlit a pošlete první zálohu. Ještě, že se platba léčby dá rozložit.

Kdybych v poslední době docela často neslyšela podobné příběhy od známých – scénář skoro na chlup stejný, tj. opravy sice různorodé, ale částka velmi podobná – a neviděla natřískanou čekárnu na ortodoncii, pak bych asi nad problémem mávla rukou.

Jsme ojedinělý případ? Tak to, zdá se, není.

Pátrala jsem, zda opravdu tak degenerujeme, nebo jde jen o dobrý byznys s rovným úsměvem. Já mám ostatně taky poměrně křivé spodní zuby a koušu pořád docela dobře.

Zajímavé informace týkající se vývoje našeho kousacího aparátu (včetně odkazů na zdroje) jsem nakonec objevila v populárně naučné knize, která se primárně věnuje dechu (Dech – nové poznatky o ztraceném umění). James Nestor zde popisuje, co se s našimi ústy a zuby a celou lebkou během minulých staletí dělo.

Není to přehnané, když řeknu, že naši předci žvýkali pravděpodobně celé hodiny každý den. Měli výraznější zuby, větší ústní dutinu i ústa a tváře, i mohutnější krky.

S přechodem na mnohem měkčí styl stravování (průmyslově zpracované potraviny), tedy více vařené a konzervované stravy, méně zeleniny a tvrdých potravin, došlo postupně ke změnám tvaru patra, tváří a nosních dutin a zuby se začaly křivit. Zjednodušeně řečeno, vše se zmenšilo, zakrnělo a někdy i přiucpalo (odtud poměrně častější problémy s chrápáním nebo spánkovou apnoí). Postupem času nebylo již potřeba mít tak silná a velká ústa a čelisti.

Co s tím? Ke kořínkům a syrovému masu se asi nikdo vracet nechceme. Kromě zařazování tužší potravy můžete prý sobě i dětem dopřát třeba žvýkačku. Žvýkání (mělo by být co možná nejnamáhavější) totiž podporuje růst kostní hmoty ve tváři a zároveň tvaruje, otevírá a posiluje dýchací cesty. Dokonce prý existují speciální tuhé žvýkačky.

Tak až na nějakou dobrou v obchodě narazím, dám vám vědět. Třeba v příštím článku.

No a zatím jdu děckám oškrábat půl kila mrkve. To by bylo, aby nežvýkaly alespoň půl hodiny ! 😛

Mějte se fajn,

s láskou Karol ♥