Mizející mikroby – výzva moderní doby?

Minulý týden jsem v levných knihách objevila poklad. Za 60 Kč na mě v regálu čekala knížka Mizející mikroby. Přelouskla jsem ji jedním dechem. Autorem je Martin Blaser, jeden z nejznámějších popularizátorů problematiky ochuzování/vymírání mikrobiomu těla člověka a protagonista dokumentu z roku 2022 The invisible extinction / Neviditelné vymírání (https://www.youtube.com/watch?v=eibJT0iI5nw).V této knize populárně-naučnou, ale hlavně čtivou formou, seznamuje čtenáře s problematikou nadměrného používání (záměrně píši po-užívání, protože zdaleka nejde jen o léčbu nemocí), antibiotik, které může být spojeno s epidemiemi moderní doby – rakovina, astma, alergie, potravinové intolerance, nadváha a jiné – což je vlastně i podtitul knihy.

lidský mikrobiom = mikroorganismy žijící v těle, ale i na těle člověka

Objev antibiotik lze směle označit za jeden z nejvýznamnějších lidských pokroků. Konečně jsme se naučili efektivně zabíjet bakterie. Proto dnes s naprostou samozřejmostí přijímáme, že bakteriální choroby, jako třeba streptokoková angína nebo různé záněty, jsou relativně snadno léčitelné a nejsou smrtelné. Tato zbraň však není úplně selektivní, takže často zahubí i přátelské mikroby. Ochuzování našeho mikrobiomu je tak do jisté míry nutnou daní, kterou platíme za snadnost léčby dříve smrtelných onemocnění.

Dalším problémem je rostoucí množství k antibiotikům odolných druhů mikroorganismů. Kvůli dlouhodobému používání antibiotik nacházíme jejich zbytky (rezidua) nejen ve vodách, ale i v zemědělské půdě téměř všude na světě, což přispívá k vývoji rezistentních druhů mikrobů. Nejde však jen o používání či nadužívání antibiotik, ale i o účely aplikace, které se ve světle znalosti problémů s antibiotiky spojených, jeví skoro jako zvrácené.

Věděli jste například, že antibiotika bývala dlouhou dobu běžnou součástí krmiv hospodářských zvířat? Nebylo to jen z důvodu zvýšení jejich odolnosti vůči nemocem, ale i proto, že zvířata dopovaná antibiotiky lépe přibývala na váze. Tak se rychleji vykrmila a prodala, s nižšími náklady. V celé EU je naštěstí od roku 2006 tento účel používání antibiotik zakázán.

Mikroby a  tělo = funkčně propojený systém

Ale zpátky k našemu mikrobiomu. Mikroby žijí v našem těle vlastně všude. Osídlením pokožky počínaje, přes ústní dutinu, záhyby jazyka, mikroby v žaludku až po mikroby v pohlavních orgánech, uchu, nebo třeba mezi prsty u nohou a na pokožce těla celkově.

Ačkoli se nám to na první pohled třeba nezdá, všude plní důležité funkce, nezřídka vzájemně propojené. Proto se stále častěji ve spojení se zdravím člověka skloňují pojmy: mikrobiom, pro(pre)biotika, syndrom propustného střeva, syndrom dráždivého tračníku, pojem GIT (gastro-intestinální trakt) a různá jeho onemocnění.

Výzkumy posledních desítek let jasně ukazují, že zdravé mikrobiální společenstvo v našem těle je důležitou prevencí mnoha civilizačních chorob. Dokonce ani mozek se neobejde bez fungujícího střevního mikrobiomu.

člověk je domovem nepředstavitelných 100 triliónů mikrobů

Hlavním sdělením knihy je: mikrobiom tvoří jeden funkčně propojený celek v těle člověka. Odstranění jednoho druhu bakterie tedy může vyvolat kaskádu dalších následků, o kterých třeba ještě ani netušíme. Proto je také tak obtížné funkční složení mikrobiomu studovat. A proto, když doplňujeme probiotika např. po léčbě antibiotiky, nebo při střevních onemocněních, měli bychom vždy preferovat doplňky s co nejširším spektrem bakteriálních kmenů.

Pěkným příkladem takového funkčního propojení může být role pro většinovou populaci spíš nechvalně známé bakterie Helicobacter pylori. Z výzkumů autora knihy, za které byl zpočátku lékařskou komunitou vysmíván, například vyplývá, že neodůvodněné odstranění této bakterie z žaludku člověka pomocí antibiotik, může u někoho způsobit rozvoj zhoubných onemocnění jícnu.

podle všeho je totiž H. pylori prastarý obyvatel žaludku s mnoha přínosy

Tato bakterie mimo jiné reguluje množství trávicí kyseliny v žaludku a chrání tak jícen před poškozením. K eliminaci H. pylori by se tedy mělo přistupovat jen v závažných důvodech, třeba při rozvinuté vředové chorobě a ne plošně při všech typech zánětů žaludku (gastritid), jak tomu v lékařské praxi stále ještě bývá.

Moje osobní zkušenost tomu nasvědčuje. Při vyšetření žaludku kvůli bolestem mi byl automaticky odebrán vzorek tkáně a provedena kultivace H. pylori. Test byl negativní. Patřím k té části společnosti, u které byl H. pylori během života vyhuben. Bolest žaludku, což je dnes poměrně častý, velmi bolestivý následek stresu, jsem nakonec docela dobře zvládla sama úpravou životosprávy, cílenou relaxací a přechodným užíváním čistého gelu z aloe vera.

Další příklad prospěšnosti mikrobů uvádí kapitola o porodech vedených císařským řezem. Dítě, které neprojde přirozeně porodními cestami, není kolonizováno mikroby (zejména kmeny Lactobacillus) z pochvy matky. Ihned po narození pak mohou mít miminka problémy s trávením mateřského mléka. Proto, pokud to situace dovolí, je vhodné otřít tělíčko a ústa dodatečně sekretem z porodních cest a umožnit tak mikrobům, aby miminko osídlily.

Zase se mi v téhle souvislosti při čtení mihla vzpomínka. Během prvního těhotenství jsem měla pozitivní test na přítomnost patogenní bakterie (Streptococcus agalactiae). V tom případě se podávají antibiotika nitrožilně těsně před porodem, aby novorozenec nebyl ohrožen třeba zápalem plic. Protože byl můj porod velmi rychlý, antibiotika jsem nedostala včas a syn byl streptokokem kolonizován (potvrzeno laboratorně). Žádné onemocnění se ale nerozvinulo.

Proč se někteří novorozenci přirozeně se streptokokem vyrovnají a jiní těžce onemocní, se prozatím neví. Zda pomáhá i přenos jiných, prospěšných mikroorganismů z těla matky během porodu a kojení, je předmětem zkoumání.

Výzkumy posledních let se hodně zaměřují i na vliv antibiotik podaných brzy po narození nebo u předškolních dětí opakovaně (několikrát do roka). Dochází totiž k doživotnímu potlačení některých druhů mikrobů ve střevě.

Přestože si autor dobře uvědomuje význam antibiotik pro boj s nemocemi, poukazuje na jejich nadužívání. Nestraší, jen ukazuje důsledky: rezistentní druhy bakterií a mizení prospěšných druhů a dokonce i celých skupin mikrobů žijících v člověku. Poukazuje i na rozličnost mikrobiomů lidí z různých světadílů a odlišnost mikrobiomu domorodých kmenů, žijících bez většího kontaktu s civilizací, nebo mikrobiomů lidí z minulosti (ano i taková data existují).

Na odpovědnosti lékařů pak je, aby vždy pečlivě posuzovali stav onemocnění a určili, zda je třeba antibiotika použít, nebo jde např. o virovou infekci. Dobrý lékař je schopen takové diagnostiky, pokud nespěchá a vyšetří nemocného poctivě.

Všichni chceme ideálně neonemocnět vůbec, a když už nějaký ten kašel, rýmu a bolest v krku máme, rychle se nemoci zbavit. U virových infekcí (nachlazení, rýma, chřipka, střevní virózy aj.) nám antibiotika nepomohou. Je třeba se zaměřit na podporu obranyschopnosti těla.

U dětí je situace někdy náročná na posouzení. Vždy ale můžeme trvat, pokud není situace běžnou diagnostikou jasná (např. u netypického průběhu zánětu průdušek, angíny apod.) na CRP testu (C-reaktivní protein), který snadno a rychle odhalí, zda v těle probíhá silný zánět bakteriálního původu, nebo, zda jde o virové onemocnění.

nejen tělo, ale i prostředí, které okolo sebe vytváříme

Přátelským mikrobům ale neškodíme jen nesprávným používáním antibiotik. Moderní společnost používá mnoho prostředků, které lidskému mikrobiomu neprospívají. Mějme proto na paměti, že naše domácnosti nemají být sterilní, ale „pouze“ čisté.

Toho můžeme dosáhnout i přírodní cestou (ocet, jedlá soda, citron apod.). Po chemii sahejme, je-li to nezbytné (WC apod.). Rozhodně nevytírejme denně podlahu nebo stůl antimikrobiálním prostředkem. Ani mýdlo v domácnosti nemusí být s antimikrobiální složkou. Stačí si ruce mýt běžným mýdlem.

dovolme malým dětem vše osahat a ochutnávat, je to přirozeností jejich vývoje

a jejich mikrobiom se tak obohacuje

Existuje mnoho důvodů proč si knihu přečíst celou. V článku jsem poukázala jen na zlomek zajímavých informací, kterými je kniha doslova nacpána. Pokud tolik času nemáte, odneste si dnes alespoň základní doporučení:

• vždy myslete na to, že ne všechna nachlazení je nutné řešit antibiotiky, často je jen potřeba dopřát tělu podporu a hlavně dostatek času na zotavení
• drastické antibakteriální přípravky v domácnosti používejte výjimečně, ať si svůj mikrobiom zbytečně neničíte 
• o střevní mikrobiom pečujte “s ještě věší láskou“, ideálně zařazujte do stravy fermentované potraviny (mléčné i nemléčné), dostatek vlákniny, pijte minimum chlorované vody (odstátá nebo z vlastního zdroje), pracujte vědomě se stresem, nedýchejte zbytečně čistící prostředky 
• pokud musíte užít antibiotika, pak po skončení léčby myslete na podporu střevních bakterií dvojnásobně

s láskou Karol ♥

(inspirováno knihou: Mizející Mikroby, M. J. Blaser, 2015. Slovart s.r.o., Bratislava)

Poznámka: Všechny informace uvedené v tomto článku jsou informativního charakteru, nikdy by neměly nahrazovat léčbu nebo konzultaci s lékařem. Pokud trpíte zdravotními problémy, v první řadě se poraďte s lékařem.