Jak jsem odhodila zábrany a začala si plnit saunový sen

Je začátek února, venku už se setmělo. Mrzne, až praští a já čekám na autobusové zastávce. Jak netypický večer pro zimy posledních let, napadne mě. No, na severu, tam mají ty zimy, na rozdíl od nás, asi ještě pořádné. Přistihnu se, jak se usmívám. Moje odpočatá mysl vytáhla vzpomínku na pobyt ve Švédsku, kde jsem objevila jednu ze svých lásek.

Zamilovaly jsme se na první pohled. Já a sauna.

Vybavuji si ten pocit. Zkuste to se mnou. Konec června. Nad klidnou a lesklou hladinou jezera obklopeného lesem se vznáší večerní opar. Začíná být chladno, ale ne zima. Po dřevěném molu omotaní ručníkem vstupujete do malého vyhřátého prostoru, kde odložíte spolu s potem všechny starosti.

V těle a především v mysli se rozhostí úplný klid. Prožitek přítomnosti pak umocní chladná voda, do které se pomalu nazí noříte. Jste tady a teď. Naplno vnímáte svoje tělo, kapičky potu, horko a chlad, mysl je uvolněná a čistá. Všechno se opakuje, dokud nejste lehcí, vláční a příjemně unavení. Usnete okamžitě a ráno vstáváte svěží.

Některým z vás se to bude zdát absurdní, ale trvalo mi skoro čtyři roky, než jsem se odhodlala navštívit saunu doma v Česku.

Jiní z vás se v tom možná najdou.

Jako první vás asi napadne, že za to mohl stud. Ale paradoxně jsem o sobě zjistila, že se nestydím vůbec. Nahota mi nevadí. V sauně na vás ostatně nikdo nezírá, nikdo nikoho neokukuje. Všichni se dívají tak nějak skrz. Je zcela na vás, zda zůstanete omotáni ručníkem nebo prostěradlem, nebo si na prostěradlo úplně nazí sednete nebo lehnete. Všechno je možné. V sauně jsou si všichni rovni. Postavou, věkem i nahotou.

Pravdou je, že saunování v přírodě sebelepší sauna ve městě nenahradí. I když moderní saunové světy jsou docela příjemným místem. Můžete vystřídat několik typů saun, přívětivou odpočívárnu a různé způsoby, jak zchladit tělo. Já většinou začínám dlouhým prohříváním těla v solné nebo bylinné (aromaterapeutické) sauně, které mají nižší teploty (40-50°C) a dělají dobře mým průduškám, a pak se jdu vypotit do sauny s vysokou vlhkostí.

Ale abych se dostala k jádru pudla.

Důvod, proč do sauny nejít, ležel dlouho v mé hlavě.

Značnou část svého dospělého života jsem totiž fungovala na takového autopilota: děti-práce-domácnost, a postupně si odvykla starat se se stejnou láskou i o sebe. Svoje potřeby jsem dávala automaticky až na poslední místo. Takže i když jsem měla přání si kousek Švédska zachovat i v každodenním životě, moji hlavu při myšlence na pravidelný saunový relax napadaly naprosto iracionální důvody, proč do sauny nejít.

MOJE HLAVA: „Děti budou večer samy doma. Nebudeš se jim věnovat. I kdyby ses jim nemusela věnovat, máš přece ještě přečíst pár textů na zítra. Jsi v permanentním skluzu. Navíc přijdeš pozdě domů a nevyspíš se. V práci budeš unavená a neuděláš všechno, co sis naplánovala. To nádobí se samo taky neumyje. Neměla bys vyhazovat peníze za saunu. Není to nic, co bys nutně potřebovala. Doma se můžeš prohřát ve vaně.“

A k tomu byla moje mysl schopna nabalit další strachy. Nová místa, zážitky a větší společnost lidí? To ne, tam nemůžu. Natož úplně sama. A stupňovala teror asi takhle: „Co když se tam nevyznáš? Co když se na tebe budou dívat divně? Myslíš, že na to máš postavu se takhle ukazovat? Určitě tam budou jen samí sportovci. Kdo jiný taky chodí večer do sauny. Co když vlezeš mezi samé chlapy? Co když začne sakra třeba hořet?“ Uaaaaaaa.

Zpětně to zní skoro šíleně, že? Ale i takovými nápady se mě moje mysl snažila přesvědčit, abych zůstala v její komfortní zóně a hlavně se nepokoušela něco měnit.

Ano, je to šílenství. Ale kolika z nás podobné myšlenky, že něco nemůžeme, neumíme, nezvládneme, nejsme na to dost dobří, krásní, štíhlí, mladí nebo naopak staří a chytří, neproletí několikrát denně hlavou?

Víte co? Vykašlete se na to. Ať vaše mysl slouží vám a ne vy jí. Jděte do sauny, skočte třeba padákem, anebo si prostě jen zajděte do přírody, na výlet, divadla nebo na kafe. A třeba i sami. Dělejte sobě i druhým život hezčí. Vrátí vám to několikanásobně.

S láskou Karol ♥

Co mi pravidelné saunování jedenkrát týdně přineslo do života?

• zlepšení pleti (viditelné už po prvních 4 návštěvách, vyhlazenější struktura)
• zbavilo mne dlouhodobého pokašlávání po covidu
• je mi menší zima a večer už nemívám tak studené nohy
• lépe usínám
• zrychlení trávení
• jsem spokojenější, usměvavá a odpočatá
• vnitřní klid (minimálně na jeden večer v týdnu a následující den 🙂
• sauna mne naučila lépe vnímat své tělo
• občas mne během spánku po sauně napadají příběhy, které bych ráda časem sepsala

Dlouhodobě doufám ve zlepšení odolnosti těla vůči nemocem. Sauna je vlastně i forma otužování. Přiznávám se bez mučení, že bazének s ledovou vodou byl zpočátku výzva. Ale po několikáté už je člověk zvyklý natolik, že se na ty ‚žiletky‘ začne dokonce těšit ;).